,,Byl jsem velmi skeptický a říkal jsem si, že je to jen pro ženský. Teď začínám 10. sezónu s Bikram jógou.“
Po revoluci se začal věnovat byznysu a pracoval na sto dvacet procent. Po téměř deseti letech musel zvolnit, ale z byznysu neodešel. Vojtěch Trochta je personálním ředitelem významné pražské developerské firmy. Pochází z Valašska, žil v Třinci a odtud se před dvaadvaceti lety přestěhoval do Prahy. Od mládí se věnuje sportu. V patnácti letech se věnoval sportovní gymnastice a několik let chodil pravidelně běhat pěti kilometrové trasy. Pak přišly zdravotní problémy se zády a téměř nepohyblivou rukou. Od té doby navštěvuje vyhřátý sál Bikram jógy.
Jak jde takhle najednou zvolnit ze sto dvaceti procent? Bylo to Vaše rozhodnutí, nebo to byl nutný krok?
Byl to donucený krok. Přišel rozchod s obchodními partnery a já jsem byl nucen zvolnit, protože jsem opět rozjel nový business. V Třinci jsem vždy chodil na procházky do hor. Zde mi ty procházky chyběly, a tak jsem začal hrát golf.
A jaká byla cesta byznysmena od golfu k józe?
To je jednoduché. Tereza (Bonnet-Šenková) je z Třince. K její matce chodily moje dcery na výtvarnou výchovu. Jednoho dne zavolala, že Tereza potřebuje přespat v Praze. Přijela s tím, že bude zakládat Bikram studio. Celý její plán jsme spolu zkonzultovali a já ji od toho trochu odrazoval.
To bylo Vaše první setkání s jógou? Jaký jste měl v té době na jógu náhled?
Byl jsem velmi skeptický a říkal jsem si, že je to jen pro ženy. Jógu jsem vnímal, ale nijak mě to nezajímalo. Následně si Tereza našla v Praze byt a stále mě lákala. Pochopitelně jsem se byl podívat na otevření. Neustálému lákání jsem úspěšně vzdoroval, zvlášť poté, co jsem viděl růžové studio. To už mě tam vůbec nelákalo jít. Nezlomila mě.
Měl jste tedy předsudek, že je to cvičení jen pro ženy?
Přesně tak. Nicméně přišel rok 2010 a já jsem skoro přestal hýbat rukou. Začal jsem chodit na všechny druhy masáží, akupunktury, rehabilitace, ale nic mi nezabíralo. Jako poslední záchranu jsem zkusil jógu. Řekl jsem si, že to absolvuju 4x a následně to zhodnotím. První byla hodně špatná, druhá už byla lepší, protože člověk věděl, do čeho jde. Třetí hodina byla peklo. Na 3. lekci se to láme, protože už si myslíte, že to zvládnete. Dorazil jsem i na tu 4. hodinu a již takhle brzy mě přestala bolet ruka. Po měsíci přestaly bolet záda. Postupně jsem se zlepšoval a zpevňovalo se mi tělo. Po 7 letech se mi něco uvolnilo v bederní páteři a sedlo si to tak jak má. Přestalo mi mravenčení v kloubech. Od té doby jsem začal cvičit i předklony a po uvolnění zad se mi též uvolnila kyčel. Teď začínám 10. sezónu s Bikram jógou.
Jak vnímáte Bikram jógu a lekce dnes?
Mám vždy ohromnou radost ze cvičení, každou hodinu se posouvám někam dál.
Dokážete vypnout při cvičení i mentálně?
Ano, většinou. Občas mi to uteče, ale převážně se soustředím na cvičení. Člověk na 90 minut vypne a většinou myslí pouze na jógu. Tím pádem si mozek odpočine.
Stalo se Vám někdy při lekci, že jste to chtěl vzdát?
Tohle nutkání jsem měl na začátku. Teď už ho nemám. Stále cvičím, když to nejde, tak to prostě nejde a neřeším to.
Pracujete na vrcholové pozici, jak se Vám daří kloubit jógu a práci časově?
Snažím dodržovat, abych chodil 3x týdně. Plánuji si to. Chodím každé pondělí, středa a pátek ráno. Když mi to nevyjde, chodím přes oběd.
Co pro vás jóga dnes znamená a máte v ní nějaké osobní cíle?
Je to hodně o vůli. Zpočátku to bolí, ale člověk si zvykne. Musí se zkrátka vydržet, jinak to nejde. Mým velkým cílem je zlepšit předklony. Když jsem sem přišel, dotkl jsem se sotva kolen. Je to ale běh na dlouhou trať. Člověk musí být trpělivý.
Děkujeme Vojto za rozhovor!
Bikram Yoga Prague