Již jako malá vyzkoušela řadu sportů od baletu, gymnastiku, přes basket až po atletiku. V osmnácti začala snowboardovat a díky jejímu odhodlání, náhodě i trochy štěstí po dvou měsících tréninku začala rovnou závodit. Aniž by se zúčastnila jediného českého závodu, vyrazila díky zelené kartě, kterou získala od snowboardové asociace, rovnou na evropský pohár. U závodů na prkně zůstala pět let a na tuhle dobu plnou cestování vzpomíná s láskou. Dnes je maminkou dvou dětí, která rozjela svůj vlastní byznys a ač se netýká sportu, Monika se snaží stále udržovat v kondici. Bikram jógu dělá od začátku, kdy se v roce 2006 poprvé otevřely dveře studia.
Jak jsi přišla na to, že začneš chodit na Bikram jógu?
Dozvěděla jsem se o tom v nějakém dámském časopise, tak jsem to šla zkusit. Dřív jsem cvičila power jógu a podobně, kde se mi líbilo, že to bylo spíše cvičení fyzické než spirituální. Bikram jóga je pro mě určitá forma meditace, protože člověk se musí hodně soustředit na to, co dělá a tím vytěsní všechno ostatní. Sama bych takovou tu čistou formu meditace, která je hodně náročná, kde si sednu do lotusu a jen na nic nemyslím, asi úplně nedala.
Bikram jógu cvičíš už dvanáct let. Co Tě na ní baví a co Ti přináší?
Když to shrnu, tak mě Bikram jóga nakopne energií na celý den. Já jsem hodně akční člověk a Bikram jóga je pro mě ranní detox. Měla jsem zraněné koleno a už předem jsem věděla, že budu hodně protivná, protože nebudu moct cvičit, a tím pádem nebudu mít kde tu energii vybít. Samozřejmě chci si tím udržovat postavu a vypadat hezky, ale není to ten hlavní důvod, proč to dělám. Hlavně mě to baví.
V Bikram józe vždycky překonáváme sami sebe. Jak bojuješ při lekci s pocitem, kdy už to prostě chceš vzdát?
Mě se to trošku posunulo. Mívala jsem takové stavy, že jsem si musela třeba i sedat, což se mi nechtělo, protože, když si sedneš, tak už je to takový pocit prohry, samozřejmě, někdy to bylo, no tak si prostě sednu, taková ta výmluva, když se člověku nechce. Ale musím říct, že už se mi to dlouho nestalo, přes rok určitě. Dřív jsem měla období, že skoro každou lekci jsem si někdy musela udělat nějakou pauzu a že jsem si sahala na to dno, ale pak se to přehouplo.
Co se změnilo?
Možná jsem si vytrénovala i odolnost vůči tomu teplu, nebo dřív jsem pořád koukala na hodiny, což teď už nepotřebuju, a tím jsem sama sebe vlastně víc mučila, než že by to pomáhalo. Ale teď se mi to zase stává u té NOVA class, kde se třeba nedokážu dostat do nějaké polohy a hned si člověk v hlavě říká: „Sakra, co já tu dělám!“ Ale tím, jak jsem začala chodit pravidelně, zjistila jsem, že je to všechno v hlavě. Musím se mentálně donutit to zkusit a pak to všechno jde.
A jak to řešíš organizačně? Práce, děti, Bikram jóga? Když funguje žena, funguje rodina, jak to máš nastavené?
Tak co si budeme povídat, Bikram jóga není na hodinku. Člověk se do studia musí dopravit, hodina a půl v sále, pak důkladná sprcha, takže se vším všudy to je minimálně na dvě a půl hodiny. Já jsem hodně zorganizovaná a ještě s dětmi prostě člověk ořeže takové ty nedůležité věci a mnohem víc se zefektivní.
Necítíš se třeba provinile, že si bereš tolik času pro sebe?
Mám to tak, že když si to odcvičím, tak je to odměna pro mě a pak jsem připravená jít a skákat okolo dětí, práce a rodiny. Já už jsem si to svoje užila, takže teď jsem tam pro ty ostatní a kdybych nešla cvičit, tak bych na konci dne sama sebe litovala, že jsem tu pro ostatní a já jsem neměla ten svůj čas. Takže já nejdříve obstarám sama sebe a pak mám tu energii na to obstarat všechno ostatní. Proto mi i vyhovuje více cvičit ráno.
Samozřejmě, člověk musí být trochu sobecký, ale myslím, že v tomhle smyslu to není vůbec nic špatného, protože každý si to někdy nějak vybere. Chlap (pokud je hodím všechny do jednoho pytle), když přijde domů, nemá provinilý pocit, že si sedne k televizi a cvaká si tam ty kanály. Člověk si musí umět uspořádat priority, jestli se chce večer dívat na film, nebo půjde cvičit, zvlášť potom při práci a s dětmi.
Cvičila si i v těhotenství? Jak to probíhalo? Bylo to náročnější?
Mně to nepřišlo náročnější, když člověk cvičí už před těhotenstvím, pak mi to přišlo v pohodě a naopak, jak se to tělo připravuje na porod, jak se ta pánev otvírá, tak mi přišlo, že jsem byla daleko víc flexibilnější. U prvního těhotenství jsem necvičila, protože jsem předtím potratila, tak jsem byla vyplašená, ale pak jsem zjistila, že je to opravdu úplně v pohodě.
Máš dlouhodobou zkušenost s Bikram jógou. Přijde Ti, že se nějak Tvůj přístup k ní změnil a že nějak přispěla k Tvé osobní změně?
Určitě, je samozřejmě hodně těžké říct, co je jen zásluhou Bikram jógy. Jakmile přišly děti, to taky hodně člověka změní, ale myslím si, že určitě pozoruji vývoj trpělivosti, protože u Bikram jógy se nestane nic hned. Ale i třeba teď znovu zažívám začátky s NOVA class, kde je těžké se do poloh dostat, ale když to začnu zkoušet, tak to vlastně najednou jde a pak to pozoruji i v životě, že když se mi do něčeho nechce, tak zjistím, že to raději udělám rychleji než to tlačit před sebou, takže určitě trpělivost.