Žaneta po třicítce změnila svoji pracovní dráhu a z prostředí marketingu se vydala na cestu do mediálního světa. Nejdřív jako reportérka a poté jako moderátorka začala působit v televizním zpravodajství. To následně vystřídala za moderování vlastní talk show a dnes moderuje zpravodajství v Českém Rozhlase. Ze známého prostředí marketingu se na prahu třicítky ocitla náhle ve světě, který má vlastní pravidla, ve kterém se musela naučit vystupovat ze své komfortní zóny a naučit se zvládat často stresující situace a zároveň si zachovat nadhled a nenechat se spolknout televizní rychloobrátkovou mašinérií. Bikram jógu začala praktikovat právě v této době a s občasnými pauzami u ní zůstala dodnes. Bikram jóga ji provázela i v těhotenství až do termínu porodu, dokonce i několik dní po něm a pak i při porodu samém. Zpátky do vyhřátého sálu se vrátila už po dvou měsících po narození dcery Josefíny.
Jaké to bylo, dva měsíce po porodu stát ve vyhřátém sále a mít před sebou devadesát minut jógy?
Musím přiznat, že psychicky to bylo náročnější než stát v sále v den termínu porodu, a to především kvůli tomu, že jsem kojila a řešila, jak to udělám a taky mi první minuty hlavou běželo, co to moje miminko, jestli nebrečí. Ještě minutu před začátkem hodiny jsem poslouchala za dveřmi, zda uslyším Josefku, jestli nepláče. Byla to ale jen ta první hodina a pak jsem zase najela na svoji starou závislost.
Závislost na cvičení? Nebo na čem konkrétně?
Bikram jóga se pro mě stala nejen fyzickým cvičením, ale i ventilem a relaxací. Pomáhá mi zpevnit nejen tělo, ale taky ducha. Opravdu jsem se naučila překonávat v lekcích samu sebe a vydržet v poloze, dokud lektor neřekne jinak. No, někdy to nevydržím:). O to ale nejde, já se učím jít vždy na maximum a vydržet. Tak to dělám i v životě, snažím se dělat věci naplno. A když už nemůžu, nebo si myslím, že to nepůjde, tak to v „druhé setu“ zkusím znovu. Myslím, že nikdy není pozdě s něčím začít, nebo začít zkoušet věci lépe jinak a učit se! Na Bikram se učím pořád. No a s Josefkou se pro mě Bikram stala i cenným časem, který patří jenom mě. Myslím, že takový čas by měla mít každá máma, ať už ho stráví jakkoliv.
Když mluvíš o mámách. Jsi spoluzakladatelkou projektu Fandi mámám, který pomáhá maminkám samoživitelkám a jejich dětem. Jak tenhle projekt vznikl?
Souvisí to částečně právě i s mým těhotenstvím. Před třemi roky za mnou přišla tehdy kolegyně, dnes kamarádka, moderátorka Petra Květová Pšeničná, zda bych s ní nechtěla pomáhat maminkám, které zůstaly na své děti samy. Já v té době sama čekala Josefku a myslím, že to bylo právě i tím těhotenstvím, že jsem ani na vteřinu neváhala a na nabídku kývla. Pak už to bylo rychlé. Tedy trvalo nám asi dva nebo tři měsíce, než jsme to vymyslely a vytvořily nějaký základní koncept a pak začaly pomáhat prvním maminkám. Letos slavíme třetí narozeniny a pomohli jsme už desítkám konkrétních maminek a více než stovce jejich dětí. A já jsem ráda, že i Bikram jóga nás podporuje a těším se na charitativní market, který bude 1. prosince právě na Pankráci a doufám, že se z toho stane třeba hezká tradice.
Ty jsi ani v těhotenství nepřestala praktikovat Bikram jógu a do toho jsi pracovala až téměř do porodu. Jaká byla tvoje praktika v těhotenství?
S Bikram jógou jsem zase začala jsem asi ve třetím nebo čtvrtém měsíci těhotenství a je pravda, že ze začátku jsem měla trochu obavy, jak mi bude těhotné ve čtyřiceti stupních a při všech těch polohách, ač tedy trochu odlišných, jelikož jsou určené právě pro těhotné. Byla jsem pak mile překvapená, jak dobře mi vždy po lekci bylo. Myslím, že moje tělo bylo po pár letech už zvyklé na podmínky tepla a vlhka a musím říct, že jsem za celé těhotenství neměla problémy se zády ani s otoky, s ničím. Když pak přišel termín porodu a stále se nic nedělo, rozhodla jsem se tomu pomoci a šla na lekci. Pamatuju se, jak byli všichni v pozoru a dostala jsem i několik nabídek na odvoz po lekci do porodnice. Hodina mi udělala dobře, ale s Josefínou to ani nehnulo. Porodila jsem až téměř po týdnu a myslím, že mi Bikram pomohla i u porodu.
Myslíš správným dýcháním? Nebo, že jsi byla zvyklá na dřinu?:))
Nejenom správným dýcháním, ale i dobrou fyzickou kondicí. U porodu jsem měla porodní dulu, která mě znala a když se lékaři rozhodovali, zda zvládnu porodit včas přirozenou cestou, jelikož jsem měla špatnou vodu, ona zahlásila: „Ona to zvládne, dělá Birkam jógu!“. V tu chvíli jsem sice moc nevěděla, která bije, ale zamakala jsem s zvládla to. A ta moje výdrž a odhodlání myslím souvisí i s naučenou praktikou v lekci, že se prostě nevzdávám.
Teď se budu bát jít na hodinu!
Proč?
No, jsem tady sebe i Bikram tak vychválila, že si říkám, jestli to není rouhání. A většinou když se na hodinu těším, nebo kdekoliv o Bikram józe básním, tak mě pak jako naschvál čeká náročnější lekce, než obvykle. Každopádně Bikram jóga je už nedílnou součástí mého života, i když se občas třeba pár týdnů nevidíme.:)