Nemyslete si, že to neznám. Stojím před zrcadlem a dívám se na sebe. Asi jsem zase něco nabral…říkám si. Nebo že by vyměnili zrcadla? Ano, to bude ono, asi je vyměnili. Už při úvodním dechovém cvičení si uvědomuji, že nemůžu stáhnout břicho, když vytahuji lokty při nádechu. Nechápu, jak se slečna vedle mě může nadechovat, aniž by odlepila břicho od páteře…asi jí vyoperovali střeva, nebo co… Vždyť jsem zase až tak moc „neprasil“, tak nechápu, proč se mi tohle děje!!!
Kdybych se alespoň na dvě vteřiny mohl dotknout čelem holeních kostí. Břicho mě však nepustí. Někdy si připadám jako potápěč, který se snaží nadechnout a podplavat nějaký most. A to jsem pouze u druhé pozice dvacet šestky z Bikram yogy. Následuje střih a já ležím na podložce, někdo zhasnul. TWL jak jsem tohle mohl dneska dát? Vždyť přece existují i dny, kdy jsem schopen vnímat každou polohu, každičký detail. Moje vnímavost se rozšíří, myslí neproudí myšlenky, které by mě otravovaly, a já jsem napojený na hlas instruktorky, následuji její instrukce a vnímám…
Poznáváte to? Ty dvě situace, které jsem popsal, jsou rozdílné v míře sebepřijetí. Když v prvním případě odmítáme stávající stav, nebo jakýkoli jeho detail, pak necháváme prostor naší mysli, aby nás v tom nesouhlasu podporovala. Je to jakoby dostala instrukci: Najdi 100 rozdílů, které podobně jako to tvoje břicho mohou překážet v tom, co právě děláš. A ona je najde… Zkrácené lokty, ramena, bolavé klouby. Místo toho, abychom přijali stávající skutečnost a snažili se ji na lekci posunout, třeba i o milimetr, vedeme s naší myslí vnitřní dialog o naší nedokonalosti. Vyskočit z toho můžeme právě tím, že si odpovíme na otázku: Proč jsem tady? Když je to proto, že sem chodí zrovna ta herečka, co si teď zkrátila účes, nebo ta blonďatá zpěvačka… tak z toho kolotoče asi nevyskočíte, protože vaše mysl má dalších dvě stě důvodů, proč vám to nejde…možná proto, že máte pořád dlouhé vlasy nebo nejsou dostatečně blond….
Ale pokud si uvědomíte, že jste na lekci právě proto, že chcete zmenšit bříško, zpevnit zadek, protáhnout páteř a posilnit stehna…Tak je tam najednou prostor pro uvědomění si stávajícího stavu. A ten stávající stav je vlastně bod 0. Když chápete a poznáte bod 0 a potřebujete se dostat do bodu 1, pochopíte najednou, že zpevnění břicha je proces, který se rodí tak, že pravidelně chodíte na lekce a provádíte předklony se zataženým břichem…. A najednou si uvědomíte, že celá lekce se může pro vás stát cestou k dosažení bodu 1 z bodu 0.
Ano, možná dnes mám větší, nafouklé, ochablé břicho a beru to tak, jak to je…Ale tím i získávám možnost více vnímat cestu, která vede k tomu, co chci jako cíl. Když chce někdo zhubnout, nebo se v čemkoli zlepšit, pak první věc, kterou musí udělat, je zjistit a uvědomit si plně stávající stav a tento stávající stav pak přijmout. Po uvědomění a přijetí máme dvě možnosti, buď jsem s ním spokojen, nebo ne. Když nejsem, musím vědět, s čím nejsem spokojený. Zkusím si představit, s čím bych spokojený byl, nebo co bych místo toho chtěl. Když mám, může se to stát mým cílem. A když znám cíl, tak hledám cestu. Když ji najdu, tak jak jste možná i vy našli Bikram Yogu, tak ji pořád opakuji dokola a sleduji, jestli a jak mě přibližuje k cíli, nebo ne. To, zda je těžká, nebo extrémně těžká, neřeším. Protože žádná snadná cesta vás k cíli nedovede, ale to jste asi věděli, ne?
Richard Husovský
Comments